Toto jsou deníky z plavby Španěla Dona Felipa Gonzáleze, podniknuté z rozkazu Jeho Excelence señora Dona Emanuela de Amat, místokrále Peru. Výprava vyplula z Limy v Peru s lodí Jejího Veličenstva San Lorenzo pod velením komodora Dona Felipa Gonzáleze a s fregatou Santa Rosalia pod velením kapitána Dona Antonia Domonte. Rapa Nui, tehdy nazývaný Davidův ostrov, byl během této výpravy připojen ke Španělsku. Na toto připojení Španělsko rychle zapomnělo kvůli odlehlé poloze Rapa Nui a také proto, že v držení ostrova nevidělo žádný prospěch.
Důstojník Don Francisco Antonio de Agüera y Infanzon, vrchní lodivod
Přepsal, přeložil a vydal Bolton Glanvill Corney. Vydáno v roce 1908.
Zdrojový soubor (.pdf): The voyage of Captain Don Felipe González to Easter Island 1770-1, s. 181–196
Čtvrtek 15. V pět hodin ráno jsme vytáhli plachty a rozvinuli všechno plátno, en vuelta de uno, obzor byl zatažený; v půl osmé se však vyjasnilo a spatřili jsme před sebou zemi.
V této poloze ležel východní cíp ostrova přesně na západ, ve skutečném azimutu; a když jsem vypočítal vzdálenost uplutou od poledního pozorování, zjistil jsem, že se nacházím na 27° 2' šířky, a to by měla být skutečná poloha východního cípu Davidova ostrova, pokud jde o šířku2; a co se týče délky, jelikož jsem zjistil, že se dnes v poledne nacházím na 267° 2' od Tenerife, a protože jsme pluli jen s velmi nepatrnou odchylkou na témž poledníku, zbýval rozdíl jediné míle, počítáme-li s tím, že jsme byli o tolik vzdáleni od země. Pravím tedy, že podle mých výpočtů provedených během plavby leží nejvýchodnější cíp Davidova ostrova na 27° 2' jižní šířky a na 267° 1' délky od Tenerife, a leží tudíž vůči ostrovu San Lorenzo u Calla ZJZ 6° J a VSV 6° SV ve vzdálenosti 625 mil po 20 na stupeň; a je 38° západně od poledníku Copiapó, a tudíž 680 mil od chilské pevniny. Profil ostrova obrácený k východu se táhne asi 14 až 16 mil a jižní a severní cíp leží na VSV a ZJZ.2
1) Skutečná poloha je o 4 ½ míle jižněji a o 22 mil východněji, bereme-li za výchozí bod mys O'Higgins.
2) Tyto směry by měly být pravděpodobně obráceny, nebo by se měla prohodit slova „jižní“ a „severní“.
Když jsme minuli nejsevernější cíp, otevřel se nám pohled na další zátoku, zařezávající se k ZSZ, která se zdála vhodnější než první: postavili jsme ráhna proti větru a komodor dal spustit svůj člun a poslal jej ozbrojený do řečené zátoky, přičemž nám dal signál, abychom učinili totéž. V půl páté odpoledne odrazil náš člun s Donem Juanem Bentuzou1 Morenem, kapitánem praporů, a kadetem Donem Josephem Moralesem v doprovodu dvanácti vojáků, jednoho seržanta a dvou desátníků vybavených střelivem. Nalodil se také pobřežní lodivod fregaty a lodivodův pomocník se svými přístroji a zamířili k zátoce, kde již člun komodora měřil hloubku. Zůstali jsme pod zmenšenými plachtami a křižovali krátkými obraty sem a tam, čekajíce na návrat průzkumné skupiny, která se při západu slunce stáhla, přičemž jsme jí s lodí vyjeli naproti až za střed zátoky. Na pláži jsme viděli množství domorodců. Kotviště, které našli, je zcela nechráněné a dno je špatné jakosti. Noc jsme strávili pod mírnými plachtami a chvílemi jsme se zastavovali, držíce se naproti zátoce.
1) „Juan Bentuza“ je zjevně chyba opisovače místo Buenaventura.
Pátek 16. Při východu slunce jsem pozoroval deklinaci střelky a zaznamenal 2° 30' k SV.
Dnes odpoledne jsem začal měřit hloubky v zátoce a dno, na které jsme narazili, není nejlepší pro zajištění bezpečnosti lodí.
1) Jedna estadalox estada odpovídá čtyřem varas po zhruba 33 palcích, tj. 11 stopám.
Sobota 17. Vítr se držel slabý od SV k S. Dnes přišlo na palubu obou lodí velké množství domorodců obojího pohlaví; shledali jsme je velmi přímými a příjemnými, většina z nich přinesla plantejny, kořeny, slepice atd. a ochotně nabízeli ubohé cáry oděvu a jiné věci, které měli při sobě, až jim zbyla jen bídná bederní rouška z vláken či bavlny nebo podobné látky, s čelenkou či korunou nebo chocholem z kohoutích per či sušených mořských řas. Ženy nosí tytéž oděvy a na znamení svého pohlaví si zakrývají hlavu zvláštní konstrukcí z palmových listů [ojas] nebo jemného rákosí. Jsou stejně jako muži neodbytní v žebrání; všichni však se stejnou upřímností dávají vše, co mají, a ženy zacházejí tak daleko, že s vábivými projevy nabízejí veškerou poctu, jakou si jen může vášnivý muž přát. Ani se tím, jak se zdá, podle mínění svých mužů neprohřešují; neboť ti je dokonce nabízejí, aby nám prokázali pozornost. Jelikož jsme neměli příležitost vyzvědět, jakých způsobů se drží ve věcech manželských [rozplozování], lze jen usuzovat, že ženy, které jsme viděli, jsou u nich společné, ačkoli jsme si všimli, že starší a významnější muži si v této věci zachovávají jistou přednost, neboť právě oni je vždy doprovázejí a nabízejí a jim ženy prokazují poslušnost, a ne mladším mužům, v jejichž společnosti jsme je nikdy neviděli. Takže u mladíků a mladých žen lze pozorovat skromnější chování než u starších.
Dívky jsou od přírody stydlivé, neboť při vší své nahotě si vždy dovedou co nejvíce zakrýt ňadra atd.
1) Kastilský palmo čili píď se rovná 8 1/3 palce.
Nikdy jsme neviděli jejich statečnost podrobenou zkoušce, ale tuším, že jsou malověrní; nemají žádné zbraně, a ačkoli jsme u některých pozorovali rozličné rány na těle, o nichž jsme se domnívali, že byly způsobeny sečnými nástroji ze železa či oceli, zjistili jsme, že pocházejí od kamenů, které jsou jejich jedinou [zbraní] k obraně i útoku, a protože většina z nich má ostré hrany1, způsobují zmíněná zranění.
1) Obsidián.
Na zkoušku jsem zhotovil luk a šíp s řádně napnutou tětivou, a když jsem jej podal jednomu z těch zjizvených, okamžitě si jej nasadil na hlavu jako ozdobu a pak si jej s velkou radostí pověsil na krk, neboť naprosto neznal jeho užití a účinek. Totéž udělali s nožem a se šavlí, které brali do ruky bez rozdílu za hrot i za jílec.
Zdá se mi, že mají pro své modly služebníky či kněze; neboť jsem pozoroval, že v den, kdy jsme vztyčovali kříže, když naši kaplani šli s posvátnými obrazy, oděni v kleriky a rochety, a zpívali litanie, mnoho domorodců vstoupilo na cestu a nabízelo své pláště, zatímco ženy podávaly slepice a kuřata, a všichni volali Maca Maca a prokazovali jim velkou úctu, dokud nepřešli za skaliska, jimiž byla stezka, po níž šli, zatarasena.
1) Kastilský palmo čili píď se rovná 8 1/3 palce. 8 ½ palmos tedy vyjadřuje 6 stop bez jednoho palce.
2) 6 stop 5 palců.
3) 6 stop 6 ½ palce.
Neděle 18. Domorodci se dál shromažďovali na palubě ve větším počtu než v předchozích dnech, takže tohoto dne jich bylo na fregatě přes 400. Muži i ženy se sbíhali v takových zástupech, že bylo nutné některé poslat pryč, aby se udělalo místo jiným, neboť jsme je na palubě nemohli všechny pojmout. Dnes v poledne jsem s největší pečlivostí změřil šířku této zátoky, kterou jsem shledal 27 26'; a téhož dne jsem začal pořizovat její náčrt s obrysem, pohledy a přesnými hloubkami, abych z něj sestavil co nejpřesnější mapu, jež by mohla sloužit jako vodítko a záznam pro budoucnost; je však třeba uvést, že kvůli jistým překážkám nebylo možné vytyčit na břehu základnu pro trigonometrická měření.
Pondělí 19. V deset hodin dopoledne se z východní části ostrova objevily naše čluny a náš velký člun byl vyslán, aby ten náš vzal do vleku, neboť měl vítr proti sobě. Komodor učinil totéž se svým. Náš člun připlul k boku lodi v jednu hodinu odpoledne se všemi svými lidmi, poté co objel celý ostrov; a tímto způsobem jsme získali následující zprávu.
Odpoledne tohoto dne se nám během dešťové bouřky se slabým větrem od JZ přetrhlo kotevní lano, které se zcela prodřelo o korálový útes; jeho úlomky vyšly nahoru zaklíněné mezi prameny obou přetržených konců. Večer jsme strávili přípravami na následující den, kdy jsme se měli slavnostně vylodit, zmocnit se ostrova a vztyčit na něm tři kříže, které byly k tomu účelu připraveny na palubě komodorovy lodi.
Úterý 20. Den se rozbřeskl se zataženým obzorem, se slabým větrem od VJV a občasnými nárazy; komodor se však přesto rozhodl uskutečnit zamýšlenou výpravu, a za tím účelem bylo vysláno na břeh 250 mužů, vojáků a námořníků, dobře ozbrojených, pod velením Dona Alberta Olaonda, vrchního poručíka a kapitána námořní pěchoty, s dalšími důstojníky a poddůstojníky a s pokyny postupovat do vnitrozemí k západní straně ostrova, aby tamní krajinu prozkoumali a odvedli pozornost domorodců tím směrem, zatímco budou tři výše zmíněné kříže vztyčovány na třech pahorcích na východním konci.
Toto opatření nebylo učiněno z obavy, že by se domorodci mohli provedení [našeho záměru] protivit, nýbrž jen proto, abychom se vyhnuli shonu, s nímž se pouštějí do všech svých činností, neboť by nám tak překáželi, že by nás značně zdrželi. Zatímco čluny a loďky převážely první oddíl lidí na břeh, připravoval se druhý oddíl ve stejném počtu pod velením Dona Buenaventury Morena, vrchního poručíka a kapitána námořní pěchoty, s potřebnými důstojníky, mezi něž jsem byl z komodorova rozkazu zařazen i já, abych stanovil náležité značky a základny pro sestavení co nejpřesnějšího plánu a nejvěrnější pobřežní čáry této zátoky a pro určení polohy nejvýraznějších výšin ostrova.
Když se čluny první skupiny vrátily, vyrazili jsme ve stejném pořádku, doprovázeni vojáky z této fregaty, a provázeli tři kříže s vlajícími prapory a za víření bubnů. Takto a ve výborném pořádku jsme dorazili k malé zátoce ležící na východě, která byla k vylodění vybrána jako jediné místo v celém kotvišti s vhodným pruhem pláže. Zde jsme se vylodili, aniž jsme narazili na jakoukoli překážku, a uvítalo nás značné shromáždění domorodců, kteří projevovali velké veselí a hodně křičeli. Když se skupina spolu s ozbrojenci seřadila, vydali jsme se na pochod, doprovázeni domorodci, kteří ochotně pomáhali nést kříže a cestou zpívali a tančili po svém. S jistou námahou jsme obešli celou zátoku, neboť terén byl drsný a rozbrázděný, ač rovný, a po celou dobu se kolem nás shromažďoval velký zástup domorodců až k úpatí svahu, kde nás většina z nich opustila kvůli obtížnému a zdlouhavému výstupu. V půl druhé jsme dorazili na místo, kde měly být kříže vztyčeny, což bylo dokonáno s plným jásotem celého shromáždění po požehnání a uctění svatých obrazů, a když to domorodci viděli, vykonali tentýž obřad. Když byly kříže vztyčeny na svých pahorcích, byla vztyčena španělská vlajka, a když vojáci stáli ve zbrani v pozoru, zmocnil se Don Joseph Bustillo, mladší kapitán, s obvyklými obřady ostrova San Carlos ve jménu španělského krále, našeho pána a vládce Dona Carlose Třetího, tohoto dne, 20. listopadu 1770. Úkon byl řádně a s náležitými formalitami osvědčen svědky; a k většímu stvrzení tak závažného aktu podepsali či ověřili úřední listinu někteří z přítomných domorodců tím, že na ni nakreslili jisté znaky svého vlastního písma. Pak jsme sedmkrát provolali slávu králi, načež následovala trojí salva z mušket celého oddílu a nakonec naše lodě salutovaly 21 ranami z děl. Když byl obřad skončen a všichni se seřadili k pochodu, vrátili jsme se na totéž místo, kde jsme se vylodili a kde na nás čekaly naše čluny a loďky. V nich jsme byli dopraveni na palubu, a všichni důstojníci pak jeden po druhém blahopřáli komodorovi, který poté stanovil následující den k odplutí ze zátoky, neboť jeho poslání zde bylo nyní šťastně dokončeno.
Netřeba říkat, že ostrované byli vyděšeni hřměním děl a mušket: tak se musí přihodit lidem, kteří takové vynálezy nikdy nepoužívali ani neviděli.
Domnívám se, že pláště či přehozy řečených ostrovanů jsou zhotoveny z vláken stonků banánovníku, která po usušení skládají dohromady, jak se jim hodí1: není to tkané, nýbrž spojené prameny téhož materiálu, které navlékají na kostěné jehly velikosti jehly krejčího, jenž šije pláště. Z téhož vlákna dělají rybářské vlasce a také sítě na způsob našich malých sítí, avšak málo pevné.
Dřeva mají velmi málo; kdyby však sázeli stromy, nebylo by ho nedostatek; a věřím, že by se urodila i bavlna, neboť krajina je velmi mírná, a též pšenice, zahradní rostliny, zelenina atd. Své pláště barví nažluto.
21. v poledne jsme z tohoto Davidova ostrova vypluli na moře: pluli jsme asi 70 mil na západ, abychom zjistili, zda tím směrem neleží další země.
Podporučík Don Juan Hervé, první lodivod čili vrchní navigační důstojník lodi San Lorenzo
Přepsal, přeložil a vydal Bolton Glanvill Corney. Vydáno v roce 1908.
Zdrojový soubor (.pdf): The voyage of Captain Don Felipe González to Easter Island 1770-1, s. 208–218
15. v pět hodin ráno jsme vytáhli všechny plachty a v sedm hodin jsme spatřili ostrov na SZ od nás, vzdálený 8 až 10 mil. Zamířili jsme k němu, a když jsme se ocitli asi tři míle od jeho východního pobřeží, viděli jsme, že je celé strmé a lemované skalami, a proto jsme se v poledne rozhodli obrátit k severní straně a podívat se, zda tam nenajdeme nějaký přístav. V té době byla naše poloha pozorováním zjištěna na 27° 15' j. š. a 264° 20' délky, takže druhý cíp1 by měl ležet na 27° 06' jižní šířky, a tudíž 34 10' západně od poledníku Calla, měřeno po oblouku, neboli ekvivalent tětivy 30° 30'. Tomuto ostrovu jsme dali jméno San Carlos, podle vládnoucího krále.
Od 6. listopadu 82, kdy jsme spatřili buřňáky, až do příjezdu k ostrovu San Carlos jsme pluli na Z vzdálenost 86 mil, a rybáci byli vidět na stejnou vzdálenost ve stejnou dobu.
1) Tj. SV cíp ostrova.
2) Může jít o chybu opisovače. Dnem, kdy byli zaznamenáni buřňáci, byl 10. Agüera je ve svém deníku zmiňuje 12., jako by se s nimi setkali předchozího dne. Sám Gonzalez se o nich ve svém lodním deníku nezmiňuje.
Od 13. řečeného měsíce, kdy jsme viděli tolik ptáků a mezi nimi i bílé, a to poprvé, jsme pokračovali v plavbě na Z vzdálenost 32 mil; a od chvíle, kdy jsme spatřili jespáky [chorlitos], až k ostrovu jsme upluli 10 mil, takže když jsme je spatřili, ležel ostrov na SZ od nás, 13 ½ míle daleko, a proto jsme po spatření jespáků a ostrova pluli tímto kurzem: tyto poznámky jsou zajímavé jen pro mořeplavce.
16. v půl šesté ráno jsem odrazil od boku lodi v kutru a zaujal postavení na místě, kde bylo kotviště pro čluny, abych sloužil jako značka pro loď, která vplula a zakotvila v hloubce 35 £ sáhu na hrubém písku; a když vyložila další kotvu v hloubce 50 sáhů, otočila se a měla pod kýlem 28, na stejném dně. Navigačními značkami pro tuto polohu jsou malý pahorek ve tvaru sedla v kurzu J 3° Z a mys San Lorenzo V 1/4 JV 3° V podle střelky, která má v tomto místě deklinaci 3° SV.
Zatímco jsem sloužil jako maják, jak výše uvedeno, a čekal na příjezd lodi, připlavali tři z domorodců, [s těly] pomalovanými různými barvami, a drželi se poblíž člunu a neustále pokřikovali, až jeden z nich nakonec připlul tak blízko, že mi podal kousek jamu: dal jsem mu trochu suchara a tabáku, což vše přijal. Své zásoby nosil v brašně úhledně spletené z jemné slámy. Když loď zakotvila, tito tři odpluli zpět na břeh, ale vrátili se s dalším plavcem a mířili přímo k lodi, na jejíž palubu vyšplhali s velkou hbitostí, neustále pokřikujíce a projevujíce velkou veselost. Volně pobíhali od přídě k zádi a plni radosti šplhali po lanoví jako námořníci. [Naši lidé] jim hráli na coxa a píšťalu a oni začali tančit a projevovali velké potěšení. Dostali stuhy, košile, kalhoty, námořnické kazajky a malé pozlacené kovové křížky: vše s radostí přijali, suchar přijali bez povšimnutí, dokud neviděli, že ho naši lidé jedí. Velmi jim chutnal a pak si o něj říkali a volně se pustili i do solené vepřoviny, rýže atd.
Řečeného 16. listopadu jsme se v jednu hodinu odpoledne nalodili do člunu – Don Cayetano Lángara, vrchní poručík, Don Pedro Obregon, kadet, seržant, desátník námořní pěchoty, dělostřelec, několik mariňáků a já – plně ozbrojeni a vybaveni ke službě, s rozkazem objet celý ostrov spolu s člunem z Rosalie s jejím důstojníkem Donem Demetriem Ezetou, vrchním poručíkem, přičemž každý člun měl na přídi otočné dělo. Dali jsme se do měření hloubek a pojmenovávali jsme cípy, zátoky atd., jak je vyznačeno na plánu ostrova. V půl sedmé večer jsme zastavili v zátoce, kterou jsme pojmenovali po Lángarovi: pokusili jsme se vylodit, ale nebylo to proveditelné, neboť moře se s takovou silou tříštilo podél celého pobřeží, které bylo všude skalnaté; a po zbytek dne bylo jediným místem vhodným k přistání, které jsme našli, zátoka San Juan, neboť měla písečnou pláž. Svou přítomnost jsme tam neprozradili, abychom neztráceli čas. Usoudili jsme, že tam musí být hojnost sladké vody, protože jsme tam viděli víc štěrku [chacaras] než na kterékoli jiné části ostrova. Našli jsme tam také nejlepší kotviště pro lodě.
17. řečeného [měsíce] se den rozbřeskl s jasným obzorem a mírným větrem od východu. V pět hodin ráno jsme s oběma čluny vyrazili a pluli pod plachtami k mysu San Antonio. Půl míle před mysem jsme se dostali naproti výběžku, před nímž z vody trčelo množství skal či balvanů; a viděli jsme, že mezi nimi vyjíždějí dvě malé kánoe, v každé dva muži, a míří k člunu ze Santa Rosalie; počkali jsme tedy na ně, aby se k nám připojili. Lidem z řečeného člunu dali plantejny, chilské papričky, batáty a slepice; a naši muži jim na oplátku dali klobouky, chamorretas atd., a oni s tím spokojeně odpluli ke břehu. Tyto kánoe jsou sestaveny z pěti nesmírně úzkých prken (protože v zemi není žádné silné dřevo), asi cuarta1 širokých; jsou proto tak vratké, že mají vahadlo, které jim brání převrátit se; a myslím, že jsou to jediné kánoe na celém ostrově. Jsou sbity dřevěnými kolíky místo hřebíků. Pak jsme pokračovali k prozkoumání skalnatých ostrůvků, kterým jsme dali jméno „Lángara“: leží na JZ 1/4 J od mysu San Cristoval, ten na moři asi míli od tohoto mysu a ten u břehu mezi nimi. Jsou od sebe vzdáleny asi půl kabelu a naměřili jsme tam 26 sáhů, skalnaté dno. Prostřední připomíná vysokou kostelní věž; pokusili jsme se na něj vystoupit, ale shledali jsme jej těžko přístupným. Pokračovali jsme k vnějšímu, kde se nám podařilo přistát a kde jsme našli dvě velké hromady mořských řas, mnoho černých pazourků, několik mořských ježků a malých krabů, vejce racků a jejich mláďata. Jen na těchto skalách jsme viděli nějaké racky, a kromě slepic jsme neviděli žádný jiný druh ptáků ani na ostatních ostrůvcích, ani na ostrově San Carlos, ať malých či velkých, divokých či domácích. Ostrované chovají tyto slepice v malých výbězích vyhrabaných v zemi a pokrytých doškem.
1) Cuarta je čtvrtina vary čili yardu a lze ji přibližně přeložit jako „píď“.
Když jsme tyto ostrůvky prozkoumali, pokračovali jsme v cestě podél pobřeží, chvílemi pod plachtami, chvílemi na vesla; a protože vítr zůstával protivný, zamířili jsme ve tři hodiny odpoledne k hladkému úseku pobřeží asi míli na SV od mysu San Francisco. Zde jsme se rozhodli zastavit na noc v malé zátoce, která se nám zdála k tomu vhodná a kterou jsme nazvali Jeskyně, protože u pláže na tomto místě byla jeskyně s rýhami různých odstínů, z nichž, jak nám domorodci dali posunky na srozuměnou, získávají barviva, jimiž se malují. Tato zátoka je vhodná jen pro čluny. Všichni jsme vystoupili na břeh, abychom snědli oběd, který jsme si k tomu účelu vezli s sebou, a přišlo se dívat asi sto domorodců, kteří nám nabízeli ovoce a slepice. Důstojník Don Cayetano de Lángara vydal našim lidem rozkaz, že nikdo pod trestem tvrdého zbičování nesmí přijmout od ostrovanů žádnou věc, aniž by jim dal na oplátku něco rovnocenného nebo něco cennějšího, než co dostal, neboť bylo známo, že jsou ochotni věci směňovat; a tak se také skutečně dělo.
1) Un 'xeme', tj. jeme, vzdálenost od špičky palce ke špičce ukazováčku.
2) Nepochybně jde o kurkumu – rostlinu běžnou na většině tichomořských ostrovů.
Ráno 18. bylo pěkné, s větrem od severu: pokračovali jsme podél pobřeží, které je celé lemované příbojem, a cestou jsme měřili hloubku. V 8 hodin zajel člun z fregaty, který proti větru nedokázal postupovat, do malé zátoky, aby počkal, až se utiší; a my sami jsme na veslech dorazili v 5 odpoledne do Zvonové zátoky1, abychom tam zůstali přes noc. Vystoupili jsme tam na břeh a několik ostrovanů nás přišlo přivítat, ale přeháňka nás donutila vrátit se na noc do člunu. Na té straně zátoky, která je obrácena k mysu San Felipe, vyčnívá z břehu skála ve tvaru zvonu, a odtud má zátoka své jméno.
1) Tj. Zvonová zátoka = Caleta de la Campana.
19. za rozbřesku jsme se za větru od S a pěkného počasí vydali pod plachtami k mysu San Felipe, kde se k nám připojil druhý člun, jehož posádka hlásila, že nemá žádné zprávy. V té době jsme bojovali s proudem, proti kterému jsme na vesla nedokázali postupovat a který tekl na východ. Člun z fregaty, menší než náš, postupoval lépe než my, a ti na palubě, když viděli, jak zápasíme s vytrvalým proudem, nám poslali kutr s novou posádkou, aby vystřídala naše muže, kteří byli vyčerpaní. Proud však působil takovou silou, že když jsme veslovali od 9 hodin ráno do 6 hodin večer, urazili jsme od mysu San Felipe sotva jednu míli. V tuto hodinu nám však Bůh přál bouřkovým nárazem větru s deštěm a změnou větru ze SZ na JV, který nás v půl osmé přivedl k boku lodi, čímž naše výprava skončila bez jiných příhod, než jaké již byly vylíčeny.
Byli jsme přesvědčeni, že kotviště, v němž jsme kotvili, je nejlepší, jaké celý ostrov nabízí, s výjimkou kotviště San Juan, kam jsme se nepřesunuli, protože jsme měli tuto zemi tak brzy opět opustit, neboť nám zbývalo jen zmocnit se jí ve jménu krále.
1) V rukopisu „Leonda“; zjevně je opět míněn kapitán Olaondo.
20. za rozbřesku se všichni ozbrojení námořníci nalodili do člunů a kutrů obou lodí pod velením Dona Alberta Olaonda1 , kapitána námořní pěchoty, s jeho oddílem mariňáků a s mariňáky z fregaty, kteří dohromady čítali 250 mužů. Všichni ti postupovali do vnitrozemí ostrova, aby krajinu prozkoumali. Náš velitel [segundo capitan] Don José Bustillos2 , šel s dalším oddílem mariňáků a námořníků a se dvěma kaplany, kteří s sebou nesli tři kříže, jež měly být vztyčeny na třech pahorcích, které, jak je vidět na plánu, se nacházejí na SV cípu ostrova.
2) V rukopisu „Jose Gustillo“; zjevně je míněn Josef Bustillos.
Velké množství domorodých obyvatel je při vylodění přivítalo a nabídlo našim důstojníkům pomoc při vystupování, což také skutečně učinili; a ujali se tří křížů, které vynesli na řečené pahorky: kaplani zpívali litanie a ostrované se s našimi lidmi připojovali k odpovědím ora pro nobis. Ve chvíli, kdy se na prostředním pahorku kopala jáma, vytryskl pěkný pramen sladké vody, velmi dobré a hojné. Když byly kříže vztyčeny, oddíl vypálil tři salvy z mušket a lodě odpověděly každá jednadvaceti ranami z děl za radostného volání Viva el Rey. Ostrované volali s našimi lidmi; vyslovují s takovou lehkostí, že opakují cokoli, co se jim řekne, právě jako my. Když byl tento úkol vykonán, všichni jsme se vrátili na palubu.
Ženy užívaly přehozů či plášťů: jeden je zakrývá od pasu dolů a druhý kolem ňader. Jsou i jiné, které nosí jen hadřík nebo proužek z nějakého kořene, který si umisťují vpředu jako muži. Mají několik velmi nízkých a malých chýší a některé jako ta, o níž byla řeč nejdříve.
Po celém ostrově, ale zvláště blízko mořského břehu, jsou jisté obrovské kamenné bloky v podobě lidské postavy. Jsou asi dvanáct yardů vysoké a myslím, že jsou to jejich modly. Nemohli snést pohled na to, jak kouříme doutníky: prosili naše námořníky, aby je uhasili, a ti tak učinili. Zeptal jsem se jednoho z nich na důvod a on posunky naznačil, že kouř stoupá vzhůru; ale nevím, co to znamenalo nebo co tím chtěl říci.
Domnívám se, že pláště či přehozy řečených ostrovanů jsou zhotoveny z vláken stonků banánovníku, která po usušení skládají dohromady, jak se jim hodí1: není to tkané, nýbrž spojené prameny téhož materiálu, které navlékají na kostěné jehly velikosti jehly krejčího, jenž šije pláště. Z téhož vlákna dělají rybářské vlasce a také sítě na způsob našich malých sítí, avšak málo pevné.
Dřeva mají velmi málo; kdyby však sázeli stromy, nebylo by ho nedostatek; a věřím, že by se urodila i bavlna, neboť krajina je velmi mírná, a též pšenice, zahradní rostliny, zelenina atd. Své pláště barví nažluto.
1) Materiálem bylo ve skutečnosti bílé vnitřní lýko papírovníku čínského (Broussonettia papyrifera) a nit používaná ke spojování jednotlivých dílů byla pravděpodobně vyrobena z lýka ibišku lipovitého (Hibiscus tiliaceus). Španělskému námořnímu důstojníkovi lze tento omyl dobře prominout, neboť užívání vlákna Musa textilis, jež znal jako abacá a my jako „manilské konopí“, jistě viděl na Filipínách; a možná bylo už tehdy z něj vyrobeno i jeho běžící lanoví.
Počet obyvatel obojího pohlaví bude asi devět set až tisíc duší: a z nich je opravdu velmi málo žen – nevěřím, že by jich bylo sedmdesát – a jen málo chlapců. Barvou pleti se podobají míšencům, mají hladké vlasy a krátké vousy a nijak se nepodobají Indiánům jihoamerického kontinentu; a kdyby nosili oděv jako my, mohli by docela dobře projít jako Evropané. Jedí velmi málo a mají málo potřeb: obejdou se zcela bez jakéhokoli opojného nápoje.
21. v poledne jsme z tohoto Davidova ostrova vypluli na moře: pluli jsme asi 70 mil na západ, abychom zjistili, zda tím směrem neleží další země.
Od délky 263° 31' jsme pluli na východ až k 281° podél rovnoběžky 38 ½°, aniž jsme narazili na jakoukoli známku země; a z této polohy jsme pokračovali na Chiloé.