Francouzský misionář Eugenio Eyraud byl prvním cizincem, který žil mezi Rapanujci. Přijel v roce 1864, rok po ničivých peruánských otrokářských nájezdech. O svém pobytu na tomto odlehlém ostrově napsal dlouhý dopis.
Autor: Eugenio Eyraud
Anglický překlad: Dina Tricca a Angélica Alister C.
Komentáře: Marcus Edensky
Dopis Eugenia Eyrauda
Příjezd na Velikonoční ostrov
Bylo to čtyřiadvacátého dne plavby, 2. ledna 1864, když jsme dorazili k Velikonočnímu ostrovu, který jeho obyvatelé nazývají Rapa Nui. Kapitán se zeptal domorodců, kteří byli s námi na lodi, zda znají zátoku Anakena, kde se chtěl vylodit. Po několika chvílích váhání, způsobeného vzdáleností, zvolali: „Tamhle je Anakena!“.
Krajina tohoto ostrova je příjemná, zvláště za kopci. Může být dvacet pět km dlouhý a sedmnáct km široký. Pobřeží tvoří většinou strmé útesy a nabízí jen několik vzácných míst, kde se k němu lze přiblížit.
Trápila mě hrozná bolest hlavy, a tak jsem si na chvíli lehl na lůžko, abych si odpočinul.
„Kde mě vysadíte na břeh?“ zeptal jsem se kapitána.
Už se téměř stmívalo. Konečně jsem si mohl oddechnout: měl jsem přístřeší.
Pak jsme se rozhodli, že se vylodím sám a že se s Panou dostanu do Anakeny po souši.
První setkání s domorodci
Okamžitě jsem seskočil z bárky, vytrhal několik hrstí trávy a sám je odnesl do člunu.
Danielovi bylo jistě třeba odpustit, že se bál. Dav mužů, žen a dětí, kterých mohlo být asi tisíc dvě stě, nevzbuzoval pocit bezpečí.
Daniel předpokládal nepřátelský postoj, protože si v tom davu nevšiml přítomnosti žen.
Zajetí
Měl jsem čas povšimnout si těchto zvláštních podrobností; ale od svého příchodu na ostrov jsem měl na srdci ještě něco jiného.
Když jsme snědli batáty, nastal problém, jak se dostat do Anakeny; ale pokaždé, když jsme se s Panou pokusili utéct, chytili nás za krk.
Útěk
Noc se blížila a já nevěděl, co dělat, když se Pana vrátil s několika lidmi ozbrojenými kopími.
Za úsvitu jsme se vydali na cestu a dorazili do Anakeny. Loď byla daleko na otevřeném moři a jen pomalu se přibližovala.
Opuštěn lodí
Byla to pro mě chvíle hlubokého smutku, když jsem se ocitl opuštěný na tomto ostrově, bez jakýchkoli prostředků a bez možnosti mluvit s těmito ubohými domorodci o náboženství, snad na dlouhou dobu.
Byl jsem hluboce pohroužen do této nálady, když přišel Pana s několika svými lidmi.
Kanakův dům
Bylo to poprvé, co jsem vstoupil do chýše kanaka. Chci vám ji popsat: nezabere to dlouho.
Nedovedete si představit, kolik kanaků najde přístřeší pod touto doškovou střechou! Uvnitř je nesmírné horko.
Lehají si proto podél široké části, natlačí se, jak jen mohou, a takto se snaží spát.
Za úsvitu jsem jako první předmět objevil malou domácí modlu, o kterou se, jak se zdálo, příliš nestarali.
Návrat do Hanga Roa
Bylo nutné vrátit se do Hanga Roa a vydat se zpět do rukou těch lidí, jimž jsem s takovými potížemi unikl a kteří ve mně vzbuzovali tak málo důvěry.
Půda ostrova je celá sopečná, všude jsou kameny a ostré skály.
Když jsem dorazil do Hanga Roa, ocitl jsem se obklopen masou rozrušených lidí po celé pláži, stejně jako předchozího dne.
Setkání s Torometim
Už se téměř stmívalo. Konečně jsem si mohl oddechnout: měl jsem přístřeší.
Torometi byl třicetiletý muž, vysoký a silný jako ostatní ostrované.
Nebude snadné popsat nejvyšší autoritu na tomto ostrově.
Pravdou bylo, že Torometi byl náčelník; byl to můj náčelník a můj soused.
1) Toto slovo znamená „cizinec“, často když jde o někoho, kdo přišel z Evropy.
Kromě toho byl můj pobyt zde na Velikonočním ostrově jednou dlouhou vyučovací hodinou, jedním dlouhým katechismem, přerušovaným jen krátkými chvílemi odpočinku a několika drobnými příhodami.
Každodenní činnosti
Třikrát denně ohlašoval zvon modlitby. Když se shromáždili, předříkával jsem každé slovo modlitby a oni je opakovali.
K dosažení i těchto nejmenších výsledků bylo nutné být neustále k dispozici těmto dětem, starým i mladým.
Zábavy
Ve skutečnosti tito dobří lidé nemají po celých dvanáct měsíců v roce co na práci.
Toto léto přitahuje všechny lidi paina.
Podzim a zima jsou obdobími dešťů; slavnosti se proto ubírají jiným směrem.
Ozdoby na slavnosti
Tyto slavnosti jsou přirozeně příležitostí k předvedení mimořádného přepychu.
Ve dnech slavností do tohoto otvoru vkládají obrovský kotouč z kůry, který je dokonalým šperkem.
Za těchto okolností jsou rozmanité i ozdoby hlavy.
Jsou zde některé způsoby zábavy, které mnoha lidem žádnou velkou zábavu nepřinášejí.
Náboženství
Nepochybně byste se rádi podrobně dozvěděli o náboženství našich ostrovanů.
Podle toho, co jsem mohl během devíti měsíců zdejšího pobytu pozorovat, se zdá, že náboženství je v jejich životě až na posledním místě.
Smrt
Ani při úmrtí jsem neviděl žádné náboženské obřady.
Jednoho dne jsem se kvůli krádeži, které se dopustil Torometi, rozhodl promluvit s ním o posmrtném životě.
Tato příhoda mě ovšem přivedla k myšlence, že pověrčivé představy nejsou na Velikonočním ostrově neznámé.
Dřevěné destičky
V každém domě jsou dřevěné destičky a hole pokryté hieroglyfy; představují obrazy zvířat na ostrově neznámých, které domorodci vyřezávají ostrými kameny1.
1) Tyto ostré kameny jsou obsidiánové nástroje zvané matā.
Měření času
Kanakové neumějí číst ani psát. Snadno však počítají a mají jména pro všechna čísla.
Řemesla
Mám mluvit o řemeslech těchto dobrých kanaků? Jejich potřeby jsou tak omezené, že je nic v žádném směru nepodněcuje.
Nejraději šijí. Jsou opravdu šťastní, když je obdarujete kusem látky, kterým si mohou zalátat svůj mahute.
Zemědělství
Zemědělství, jak jsem již řekl, nevyžaduje mnoho práce; úrodnost půdy, i když kamenité, časté deště a mírné teplo činí tento malý ostrov schopným uživit jakoukoli plodinu.
Vaření
Příroda nechává šťastným obyvatelům našeho ostrova jen málo práce. Vaření však přesto neuniknou.
Krev
Všiml jsem si, jak nesmírně dbají na to, aby neprolili zvířecí krev.
Krádeže pokračují
A nyní, můj ctihodný otče, toto jsou jen osobní příhody, které jsem se rozhodl vylíčit, abych vám dal hlubší poznání této kultury.
Snad budete považovat za pozoruhodné, že jsem si zachoval takovou rozvahu.
Stavba kaple
Potřeboval jsem však malou kapli. V krátkém volném čase, který mi zbýval od výuky modliteb a katechismu, jsem se pustil do práce.
Návštěva dalších společenství
Ihned jsem se ujal povinnosti navštívit celý ostrov.
Výsledek mé první cesty mě přiměl odložit tu druhou.
Stavba lodi
Právě v tomto období napadla mé kanaky nová myšlenka. Vzali si do hlavy, že jim postavím loď.
Řekl jsem jim, že tento poslední úkol je na nich, a oni se domnívali, že mají jakousi hlínu, z níž by byla výborná smola.
Fyzické násilí
Brzy nastal čas mataveri a zavládlo trochu vzrušení.
Druhý útěk
Několik kanaků z Hanga Piko přišlo odnést mé zmenšené zavazadlo a já s nimi odešel, právě když přicházel Torometi.
Čekalo mě překvapení: Torometi vrátil do mého domu většinu věcí, které byly v předchozích dnech schovány.
Torometiho trest
Blížily se další události. Bylo září a mataveri shromáždilo velkou část obyvatel asi tři nebo čtyři míle od našeho sídla.
Jednoho rána jsem viděl Tamateku, jak přichází k nám a za ním skupina lidí, kteří se před Torometiho domem shlukli v dav.
Rabování a nebezpečí smrti
Zamířili jsme k shromáždění mataveri. Dav, hustý a rozvášněný, nás doprovázel a dohadování pokračovalo.
Tehdy jsem věřil, že jsem na konci své pouti, a po všech dojmech toho dne jsem se smířil s tím, že na tomto místě strávím noc. Torometi však chtěl, abychom se vrátili do mé chýše: měl v úmyslu hledat v ní nějaké věci.
Bylo nutné vydat se na cestu; nic jsem neviděl a nohy mě s každým krokem bolely víc a víc.
Ve Vaihu
Ve Vaihu jsem našel přátelštější a poslušnější lidi, dychtivější po poučení než jinde.
Záchrana
Ráno následujícího dne, asi v osm hodin, za mnou přišel chlapec, aby mi řekl, že loď je naproti Hanga Roa a že Torometi chce, abych tam šel.
Vylíčit vám události své cesty a svého příjezdu na Velikonoční ostrov přísluší otci Bernabému.
Bratr Eugenio Eyraud