James Cook byl třetím Evropanem, který se vylodil na Rapa Nui.
Deník Jamese Cooka z návštěvy Velikonočního ostrova v roce 1774
Tento text pochází z knihy Jamese Cooka A Voyage Towards the South Pole and Round the World, Volume 1 z roku 1777, v níž zveřejnil vlastní deník, který si vedl během své druhé plavby kolem světa v letech 1772–1775 s loděmi Resolution a Adventure.
Autor: James Cook
Komentáře: Marcus Edensky
KAPITOLA VII
Pokračování plavby z Nového Zélandu k Velikonočnímu ostrovu a události tamtéž, se zprávou o výpravě k prozkoumání vnitrozemí a s popisem některých z podivuhodných obrovských soch nalezených na ostrově.
Březen 1774
11. v osm hodin ráno byla z vrcholu stěžně spatřena země ležící na západ a v poledne z paluby, táhnoucí se od Z 3/4 S do Z k J, asi dvanáct mil daleko.
13. kolem osmé ráno se vítr, který byl po většinu noci proměnlivý, ustálil na JV a vál v nárazech provázených deštěm; netrvalo však dlouho a počasí se vyjasnilo. Jelikož nyní vítr vál přímo na jihovýchodní břeh, který neposkytuje takovou ochranu, jak jsem zprvu myslel, rozhodl jsem se hledat kotviště na západní a severozápadní straně ostrova. S tímto úmyslem jsem obeplul jižní cíp, u něhož leží dva malé ostrůvky, ten blíže k cípu vysoký a špičatý, druhý nízký a plochý. Když jsme obepluli cíp a ocitli se před písečnou pláží1, naměřili jsme hloubku třicet až čtyřicet sáhů, písčité dno, asi míli od břehu. Zde k nám připlula kánoe se dvěma muži. Přivezli s sebou trs plantejnů, který nám po laně poslali na loď, a pak se vrátili na břeh. To nám dalo dobré mínění o ostrovanech a vzbudilo naději, že získáme nějaké čerstvé zásoby, jichž jsme měli velký nedostatek.
1) Anakena.
Jelikož jsme zakotvili příliš blízko okraje mělčiny, zahnal nás z ní kolem třetí hodiny příštího rána čerstvý vítr od pevniny; načež byla kotva vytažena a vytaženy plachty, abychom se na mělčinu opět dostali. Zatímco loď křižovala ke břehu, vypravil jsem se v doprovodu několika pánů na pevninu, abych zjistil, co nám ostrov asi může poskytnout. Přistáli jsme u písečné pláže, kde se shromáždily stovky domorodců, kteří byli tak netrpěliví nás spatřit, že mnozí z nich připlavali člunům naproti. Ani jeden z nich neměl v rukou byť jen hůl nebo zbraň jakéhokoli druhu. Když jsme mezi ně rozdali několik cetek, dali jsme posunky najevo, že chceme něco k jídlu, načež přinesli několik brambor, plantejnů a cukrové třtiny a vyměnili je za hřebíky, zrcátka a kusy látky.
Brzy jsme zjistili, že jsou stejně zruční zloději a stejně lstiví při směně jako kterýkoli lid, s nímž jsme se dosud setkali.
Než jsem vyplul z Anglie, byl jsem zpraven, že tento ostrov v roce 1769 navštívila španělská loď1.
1) Don Felipe González v roce 1770.
Poblíž místa, kde jsme přistáli, stálo několik z oněch dříve zmíněných soch, které popíši na jiném místě.
Časně příštího rána jsem vyslal poručíky Pickersgilla a Edgecumba s oddílem mužů, provázené několika pány, aby prozkoumali krajinu.
Opustili pláž kolem deváté ráno a vydali se po stezce, která vedla napříč k jihovýchodní straně ostrova, následováni velkým davem domorodců, kteří se na ně silně tlačili. Neušli však daleko, když se objevil muž středního věku, potetovaný od hlavy k patě a s tváří pomalovanou jakýmsi bílým barvivem, s kopím v ruce, a kráčel po jejich boku a dával svým krajanům znamení, aby se drželi v odstupu a neobtěžovali naše lidi. Když se mu to vcelku podařilo, vyvěsil na kopí kus bílé látky, postavil se do čela a vedl je se svým znamením míru, za něž to pokládali. Po většinu cesty napříč ostrovem vypadala půda neúrodně, byla to suchá tvrdá hlína, všude pokrytá kameny; přesto tu bylo několik velkých ploch osázených bramborami a několik plantejnových alejí, na stromech však neviděli žádné plody. Směrem k nejvyššímu místu jižního konce ostrova se půda, jemná červená hlína, zdála mnohem lepší, rostla na ní delší tráva a nebyla pokryta kameny jako jinde; zde však neviděli ani dům, ani plantáž.
Na východní straně blízko moře narazili na tři kamenné plošiny, či spíše jejich zříceniny.
Od tohoto místa sledovali pobřeží směrem na SV a muž s praporem je stále vedl.
V malé prohlubni na nejvyšším místě ostrova narazili na několik takových válců, jaké jsou umístěny na hlavách soch.
Na úbočí hory směrem k západu narazili na další studnu, voda v ní však byla silně minerální, na hladině měla hustý zelený škraloup a nesnesitelně páchla. Nouze však některé přinutila se jí napít; brzy se jim z ní ale udělalo tak zle, že ji vyvrátili stejnou cestou, jakou přišla.
Během celé této výpravy, stejně jako během té předchozího dne, byly spatřeny jen dva nebo tři keře.
KAPITOLA VIII
Popis ostrova, jeho plodin, polohy a obyvatel; jejich mravů a zvyků; dohady o jejich vládě, náboženství a jiných věcech; s podrobnější zprávou o obrovských sochách.
Březen 1774
Neviděli žádné zvíře jakéhokoli druhu a jen velmi málo ptáků; ani vlastně nic, co by mohlo pohnout lodě, které nejsou v krajní nouzi, aby u tohoto ostrova přistály.
Tuto zprávu o výpravě jsem měl od pana Pickersgilla a pana Walese, mužů, na jejichž pravdomluvnost jsem se mohl spolehnout; a proto jsem se rozhodl opustit ostrov příštího rána, neboť nebylo k mání nic, kvůli čemu by stálo za to zůstat déle; voda, kterou jsme dopravili na palubu, totiž nebyla o mnoho lepší, než kdybychom ji nabrali z moře.
Bezvětří trvalo až do desáté hodiny ráno 16., kdy se zvedl vítr od západu, provázený prudkými lijáky, které trvaly asi hodinu. Když se pak počasí vyjasnilo, vytáhli jsme plachty, vypluli na moře a křižovali sem a tam, zatímco jsem poslal na břeh důstojníka se dvěma čluny, aby nakoupil takové občerstvení, jaké by domorodci mohli přinést; usoudil jsem totiž, že tomu tak bude, protože o našem odplutí nic nevěděli. Ukázalo se, že jsem se nemýlil; čluny totiž do setmění vykonaly dvě cesty, načež jsme je vytáhli na palubu a vypluli na SZ za slabého větru od SSV.
Nyní podám další zprávu o tomto ostrově, který je nepochybně týž, k němuž v dubnu 1722 přistál admirál Roggewein, ačkoli popis, jejž o něm podali autoři oné plavby, s ním nyní nikterak nesouhlasí. Může to být též týž ostrov, jejž roku 1686 spatřil kapitán Davis; neboť při pohledu z východu velmi dobře odpovídá Waferovu popisu, jak jsem již dříve poznamenal. Zkrátka, není-li to ona země, nemůže jeho objev ležet daleko od pobřeží Ameriky, neboť tato šířka byla dobře prozkoumána od 80. do 110. poledníku. Kapitán Carteret jej kladl mnohem dále, jeho dráha však, zdá se, vedla poněkud příliš na jih. Kdybych byl nalezl sladkou vodu, zamýšlel jsem strávit několik dní hledáním nízkého písčitého ostrůvku, na nějž narazil Davis, což by věc rozhodlo. Jelikož jsem však vodu nenašel, čekala mě dlouhá plavba, než bych si mohl být jist, že nějakou získám, a nedostávalo se nám čerstvých zásob, od hledání jsem upustil; neboť i malé zdržení mohlo mít pro posádku zlé následky, jelikož mnozí z ní již začínali více či méně trpět kurdějemi.
Žádný národ nemusí soupeřit o čest objevení tohoto ostrova, neboť sotva najdeme místa, která by lodím poskytovala méně pohodlí než on.
Takové jsou plodiny Velikonočního ostrova čili Davisovy země, který leží na 27° 5' 30" j. š. a 109° 46' 20" z. d.
1) Toromiro, lat. Sophora toromiro, místně známý jako toromiro.
Kvůli tomu a dalším již zmíněným nevýhodám nepřiměje nikoho k přistání u tohoto ostrova nic jiného než nouze, ledaže by se to dalo učinit bez velké zajížďky; v takovém případě může být zastávka zde prospěšná, neboť lidé ochotně a pohotově a za nízkou cenu poskytnou takové občerstvení, jaké mají. Z toho mála, co jsme dostali, jsme jistě měli velký užitek; jen málo lodí sem však může připlout, aniž by trpěly nedostatkem vody, a tento nedostatek zde nelze napravit. To málo, co jsme vzali na palubu, nebylo k užitku, neboť to byla jen slaná voda, která prosákla kamenitou pláží do kamenné studny; tu domorodci k tomuto účelu zřídili kousek na jih od tolikrát zmíněné písečné pláže a voda do ní přitékala a odtékala s přílivem a odlivem.
2) Papírovník čínský, lat. Broussonetia papyrifera, místně známý jako mahute.
Obyvatel tohoto ostrova, jak se zdá, není víc než šest či sedm set duší a přes dvě třetiny z těch, které jsme viděli, byli muži.
Barvou pleti, rysy i jazykem se tak podobají lidem ze západnějších ostrovů, že nikdo nebude pochybovat o jejich společném původu.
Mnozí z nich o sobě nyní nevědí nic jiného, než co se uchovalo ve starobylé tradici; a během dlouhého času se z nich staly jakoby různé národy, z nichž každý přijal nějaký zvláštní zvyk či obyčej atd. Pozorný pozorovatel však brzy uvidí, jak jsou si navzájem příbuzní. Obecně jsou lidé z tohoto ostrova štíhlé postavy. Neviděl jsem muže, který by měřil šest stop; tak daleko mají k obrům, jak tvrdí jeden z autorů Roggeweinovy plavby. Jsou čilí a činorodí, mají pěkné rysy a nikoli nepříjemné tváře; jsou přátelští a pohostinní k cizincům, ale stejně náchylní ke krádežím jako kterýkoli z jejich sousedů.
Tetování, čili vpichování do kůže, se zde velmi užívá.
Jejich oděv tvoří kus nebo dva prošívané látky, asi šest stop na čtyři, nebo rohož.
1) Cook má na mysli paoa, krátký kyj se dvěma tvářemi vyřezanými po obou stranách u rukojeti.
Jejich domy jsou nízké bídné chýše, postavené tak, že se do země zarazí svisle tyče ve vzdálenosti šesti či osmi stop, pak se ohnou k sobě a nahoře svážou, čímž vytvoří jakýsi gotický oblouk. Nejdelší tyče se umisťují doprostřed a kratší na obě strany, a to v menších rozestupech, takže stavba je uprostřed nejvyšší a nejširší a ke koncům nižší a užší. K nim se vodorovně přivazují další a celek se pokryje listy cukrové třtiny. Vchod je uprostřed jedné strany, utvořený jako předsíňka, a tak nízký a úzký, že jím člověk vejde jen po čtyřech. Největší dům, jejž jsem viděl, byl asi šedesát stop dlouhý, uprostřed osm či devět stop vysoký a na každém konci tři či čtyři; jeho šířka v těchto místech se téměř rovnala jeho výšce. Někteří mají jakési klenuté domy postavené z kamene a zčásti pod zemí; v žádném z nich jsem však nebyl.
1) Správný výraz je 'ariki.
1) Mōai.
2) 'Ariki.
3) mo – k
nebo aby mohl
, ai – existovat
, takže skutečný význam je moci existovat
nebo aby mohl/mohla existovat
. Protože jsou však sochy moai náhrobky zesnulých náčelníků, není Cookův překlad příliš vzdálen pravdě.
Kromě starobylých památek, kterých bylo dosti mnoho, a to jen na mořském pobřeží nebo v jeho blízkosti, bylo na různých místech podél pobřeží navršeno mnoho malých hromádek kamení.