Když ruský admirál Otto von Kotzebüe v roce 1816 navštívil Velikonoční ostrov, očekával vřelé přijetí, jakého se dostalo La Pérousovi, který ostrov navštívil o 30 let dříve. Setkal se však s nepřátelstvím a jen na krátkou chvíli se mu podařilo vylodit několik lidí na pláži Anakena.
Deník admirála Otto von Kotzebüeho z návštěvy Velikonočního ostrova v roce 1816
Autor: Otto von Kotzebüe
Komentáře: Marcus Edensky
K tomuto ostrovu jsme se 8. března ve tři hodiny ráno přiblížili na patnáct mil a za rozbřesku jsme jej zřetelně viděli před sebou.
Stavba kánoí, kterých jsme viděli několik a z nichž každá pojme jen dvě osoby, přesně odpovídá těm, které zmiňuje La Pérouse; jsou pět až šest stop dlouhé a asi stopu široké, zhotovené z úzkých prken spojených dohromady a opatřené po obou stranách vahadlem.
Jelikož dno v Cookově zátoce je na mnoha místech velmi špatné, vyslal jsem poručíka Šišmarjova, aby pomocí olovnice nalezl vhodnější kotviště, a mezitím jsem Rurik držel pod plachtami.
Na znamení našeho člunu, že nalezli dobré kotviště, jsem provedl několik obratů, abych dosáhl onoho místa, a zakotvil v hloubce dvaadvaceti sáhů na jemném písčitém dně.
Mým prvním úkolem zde bylo vyhledat velké a pozoruhodné sochy na pobřeží, které tam viděli Cook a La Pérouse; přes všechno pátrání jsem však nalezl jen rozbitou hromadu kamenů ležící u nepoškozeného podstavce; po všech ostatních nezůstala ani stopa1.
Když jsem se plně přesvědčil, že nám tito ostrované nedovolí vstoupit do své země, pokusili jsme se ustoupit ke svým člunům, které navíc nebyly v příboji v bezpečí; ale i nyní jsme se museli před jejich dotěrností chránit několika výstřely z mušket; a teprve když slyšeli kule svištět kolem uší, nechali nás na pokoji. Dali jsme jim ještě trochu železa a pak jsme spěchali zpět na Rurik, neboť náš pobyt by za takových okolností byl jen ztrátou času a každá hodina pro mě byla drahocenná.
1) Sochy moai byly zasypané pískem.
Obyvatelé se zdají být všichni střední postavy, ale dobře urostlí; většinou měděné barvy, jen velmi málo z nich je poměrně bílých.
1) Papírovník čínský, lat. Broussonetia papyrifera, místně známý jako mahute.
2) Ještě nedlouho předtím chodily ženy s obnaženými ňadry, jak je vidět na kresbách z La Pérousovy návštěvy v roce 1786 (o 30 let dříve). Skutečnost, že se ženy zahalovaly, by naznačovala, že v posledních letech byly ženy znásilňovány nebo odvlékány do otroctví návštěvníky zvenčí.
Nyní čtenáři sdělím zprávu, která vysvětluje nepřátelské chování ostrovanů a kterou mi později na Sandwichových ostrovech podal Alexander Adams.
Boj byl prý krvavý, neboť stateční ostrované se bránili neohroženě; museli však ustoupit strašlivým zbraním Evropanů; a dvanáct mužů a deset žen padlo do nemilosrdných rukou Američanů.
Nakonec kapitán ponechal muže jejich osudu a ženy odvezl na Masafueru; a prý se pak ještě mnohokrát pokusil unést z Velikonočního ostrova další lidi.