Běžný dům na Velikonočním ostrově se v dávných dobách nazýval lodní dům neboli hare paenga („dům paenga“). Označení lodní dům se začalo používat až v novější době a odkazuje na to, jak hotové domy připomínají loď obrácenou dnem vzhůru na souši. Jejich aerodynamický tvar pomáhá odolávat silným větrům na Rapa Nui.
Po celém Velikonočním ostrově jsou stovky lodních domů. Jejich průměrná délka je zhruba 15 m, ten největší (v oblasti Tepeu) však měří celých 45 m.
Francouzský misionář Eugenio Eyraud, první cizinec, který žil mezi Rapanujci, spal během svého pobytu v roce 1864 v lodním domě. Ve svém dlouhém dopise o pobytu na ostrově je popisuje takto:
Zařízení je velmi prosté: kuchyňské náčiní tvoří tykev na vodu a pytel upletený ze slámy na uchovávání batátů. Pokud jde o lůžko a jeho vybavení, dovedete si je jistě představit, jakmile vám popíši chýši. Představte si loď obrácenou dnem vzhůru a napůl otevřenou, spočívající na okraji své základny, a získáte představu o tvaru této chýše. Několik klacků ovinutých slámou tvoří kostru i střechu. Vchod v podobě ústí pece umožňuje obyvatelům i návštěvníkům vlézt dovnitř, a to ne po kolenou, nýbrž po břiše. Tento vchod se nachází uprostřed chýše a propouští právě tolik světla, aby se lidé po chvíli uvnitř navzájem viděli.