Takona – malovaná kůže jako archiv
Takona mění trupy a tváře v rukopisy. Umělci míchají minerální a rostlinná barviva a zobrazují znaky klanů, mořskou faunu, nebeské cykly a někdy i satirické šťouchy do pevninské politiky. Porotci žádají kandidátky, aby motivy ústně vysvětlily, takže soutěž je zároveň veřejnou hodinou dějepisu. Turisté by měli obdivovat z uctivé vzdálenosti – nejde o karnevalové rekvizity, ale o hodnocená umělecká díla.
Riu – souboje sborů
V soutěžích riu proti sobě stojí sehrané sbory ve formách výzvy a odpovědi, zakořeněných v polynéském řečnictví. Texty mohou oživovat rodokmeny, milostné eposy nebo příběhy protestu. Hlasitost je důležitá, o medailích však rozhoduje výslovnost a harmonická kázeň. Večerní pódia v Hanga Vare Vare nesou hlasy přes celé fotbalové hřiště, takže i domácnosti, které zrovna vaří večeři, zaslechnou zkoušku identity.
Kai-kai – provázkové obrazce jako literatura
Při kai-kai účinkující proplétají provázek mezi prsty a tvarují z něj ptáky, kánoe, milence a souhvězdí a přitom přednášejí příběh, který každý obrazec otvírá. Tato disciplína uchovává předdigitální obrazový jazyk; děti často trénují roky, než se odváží do festivalových kol.
Řezbářství, šperky a řemeslné soutěže na čas
Týmy dostanou stejné polotovary ze dřeva nebo sopečného kamene a musí pod odpočítávajícími hodinami vytvořit miniatury soch moai, oštěpy nebo ozdoby z mušlí. Třísky lítají, starší obcházejí s měřicími pásky a prachem pokrytí soutěžící sprintují k leštícím stanovištím. Tato kola dokazují, že řemeslná rychlost je stále známkou postavení.
Umu a prezentace jídla
Ukázky zemních pecí (umu) představují chlebovník, tuňáka, batáty a typické ostrovní pokrmy. Servírovací tácy se hodnotí za uspořádání, chuť a dodržení zásad udržitelného sběru, na které kladou důraz místní úřady.
Kostýmní dílny v zákulisí
Měsíce před únorem se garáže mění v dílny plné peří, látky tapa a LED doplňků. Fotografové toužící po portrétech by měli požádat o svolení; mnoho návrhů je duševním vlastnictvím rodin.