Historie a počátky festivalu Tapati Rapa Nui

Od týdne ostrovní hrdosti na konci 60. let až po dvoutýdenní únorovou podívanou sledovanou celým světem – festival, který vymysleli Rapanujci pro Rapanujce.

Na této stránce
  1. Semana de Rapa Nui a zrod veřejného festivalu
  2. Proč „Tapati“?
  3. Symbolické ozvěny tangata manu
  4. Cestovní ruch, rozsah a autenticita
  5. Další čtení na tomto webu

Semana de Rapa Nui a zrod veřejného festivalu

Dnešní Tapati Rapa Nui vyrostl z iniciativ na konci 60. let, jejichž cílem bylo představit rapanujskou kulturu v době, kdy komunita po desetiletích vnější správy znovu prosazovala svou identitu. Rané ročníky se často nesly v duchu Semana de Rapa Nui – soustředěného týdne přednášek, sportu a vystoupení určeného především ostrovanům, ne turistickým autobusům. Postupem času se program prodloužil na dva týdny kolem začátku února, které dnes rámují vrchol jižního léta.

Oficiální i komunitní zdroje obvykle popisují Tapati jako festival pořádaný obcí s hlubokou účastí rodin: nejde o komerční hudební festival vysazený na pláž, ale o střídající se kalendář zkoušek, do nichž čtvrti a rozvětvené rodiny (kainga) vkládají měsíce příprav.

Proč „Tapati“?

Jméno je odvozeno od slova tapa („zakrýt“ nebo „zasvětit se“) a evokuje čas zasvěcený Rapa Nui. Průvodci i ostrované zdůrazňují, že slovo „týden“ dnešní rozsah nevystihuje – označení přetrvalo, i když se akce rozrostla na čtrnáct dní souběžných disciplín.

Symbolické ozvěny tangata manu

Orongo, vesnice obřadů ptačího muže
Orongo, vesnice obřadů ptačího muže

Badatelé i vypravěči festivalu často vedou symbolickou linii – nikoli doslovné opakování – mezi soupeřením týmů na Tapati a historickým cyklem ptačího muže (tangata manu) v Orongo: klany kdysi soupeřily v nebezpečných zkouškách; dnes dvě kandidátky na královnu usměrňují tuto energii do sportovních, uměleckých a řečnických soutěží, které jsou bezpečnější, ale na tribunách se o nich stále vášnivě diskutuje.

Cestovní ruch, rozsah a autenticita

Před nástupem masového cestovního ruchu se Tapati natáčel jen málo a v zahraničí se o něm skoro nevědělo. Od 90. let rostoucí letecké spojení a dokumentaristické štáby zvýšily zájem ze zámoří. Větší publikum změnilo logistiku (víc míst k sezení, jasnější osvětlení, víc sponzorů), bodovací systém, práce rodin i dobrovolní porotci však zůstávají zakořeněni v ostrovních sítích. Návštěvníci jsou svědky živé kulturní zkoušky – ne naaranžované havajské hostiny pro turisty.

Další čtení na tomto webu

Pokračujte články kandidátky na královnu a rodinné týmy, sport a tradiční hry předků a průvodcem pro návštěvníky, který vám pomůže s plánováním.